Green Day otřásají s 21. stoletím!

1. června 2009 v 16:18 | Sára |  news
Čekání je u konce, Green Day jsou zpět. Jejich nová deska je opus. Opus magnum. Stejně jako předešlý "American Idiot". Koncepční nahrávka s velkohubým názvem, rozdělená (téměř až divadelně) na tři akty. Punk-rockový příběh o dosti rozdílném, přesto až po uši zamilovaném páru, který je ostatně vyobrazen už na přebalu placky. Christian a Gloria. Novodobí Romeo a Julie uprostřed hroutícího se 21. století, uprostřed úpadku společnosti. Christian jako nevázaný anarchista, rebel odmítající veškeré autority a jejich zákony, člověk, který příliš nedoufá v lepší zítřky. A Gloria. Dračice, ale také politicky aktivní organizátorka snažící se angažovat, pomoci nastolit lepší řád, snažící se přímět i ostatní ke spoluprací. Christian přilévá benzin do ohně, Gloria se to vše snaží uhasit. Rozvratitel vs. zachránkyně. Protiklady se přitahují. Samotnou dějovou linii ale nechme na samostatný článek, tenhle text patří albu jako takovému.
Písně století
Pakliže megaúspěšná nahrávka britských The Verve nese název "Urban Hymns" (mj. obsahuje nesmrtelnou pecku Bittersweet Symphony), greendayovský "Breakdown" by se mohl jmenovat USA hymns. American Hymns. Je to mohutná deska plná mohutných skladeb. Úvodní titulní song je pětiminutová rozmáchlá epika, kterou střídá první singlovka, anarchistická bouře Know Your Enemy. Poklidnější fláky nahrazují ty rychlejší, punkovou rebelii střídá melancholie a zasněnost. Jednou zní řízné kytary, podruhé zasněné piano. Billie Joe řve na odpor, aby se pak uklidnil a hlasem se dostal do těch nejjemnějších poloh. Navzdory vesměs dosti pochmurným a pesimistickým textům je to dosud nejromantičtější album Green Day. Billie Joe dokazuje, že přesvědčivě dokáže napsat jak rockovou vypalovačku, tak i sympaticky kýčovitý love song. Last Night On Earth je milostný sonet, Restless Heart Syndrome je zvrácená romantika o slabém srdci, 21 Guns je potemnělá balada o usmíření, rezignaci i oživované naději. "Breakdown" je nahrávka plná vzdoru, odporu i znechucení, která přesto všechno ve finále zní poměrně pozitivně, optimisticky. Je podobně rozmanitá jako starší "Nimrod", je to velkolepé i komorní dobrodružství, je to rozmáchlý soundtrack k hollywoodskému apokalyptickému melodramatu . A srovnání s Idiotem? Stejně se mu nelze vyhnout. Ano, "Breakdown" je svým způsobem Idiot - part II. Green Day sebevědomě navazují přesně tam, kde minule skončili. Jen tu pomyslnou laťku dávají ještě o stupínek víš. Oproti Idiotovi je nejnovější počin pestřejší a především hravější, zároveň ale také jaksi uhlazenější, uzemněný. Postrádá Idiotovu agresivitu, nasranost a určitou dávku ponurosti. Není tak prudký ani tak razantní. Texty jsou tím vším narvané, ale samotná muzika to mnohdy postrádá. Green Day zkrátka přišli s impozantně obrovským projektem, z něhož stříkají ambice, ale chybí mu trocha nespoutané živelnosti navíc. Krom toho je také fuč moment překvapení. Idiot přišel nečekaně a zapůsobil jako hrom, "Breakdown" byl od počátku ostře sledovaný a očekávaný. Ta očekávání se ale víceméně naplnit povedlo. Green Day už dospěli dávno, teď se jenom představují jako skutečně velká kapela, která točí velké desky s hutnými songy. American Idiots in American Dream. Na kluby zapomeňte, tohle jsou kompozice, vládkyně prostorů, pop-punkové hymny, které omámí pouze a jedině vyprodané stadiony. U2 musí chtě nechtě do kouta. Pakliže Bono s úsměvem prohlašoval, že "tento rok bude náš", musí teď přenechat místo svým kolegům. Tenhle rok bude totiž pořádně prozelenalý. Teprve až čas ovšem ukáže, zda šlo o záležitost jednoho roku nebo celého století; producent Butch Vig ostatně už jednu věčnou desku vyprodukoval…
Tracklist:
01. Song Of The Century- Čerstvě naladěná radiová stanice, hned poté kratičký prolog k celé opeře. Vyprávěj mi příběh na dobrou noc, zazpívej mi tu píseň.
Act I - Heroes & Cons
02. 21st Century Breakdown- Příběh začíná. Řízný power-pop a opulentní jízda, jež dává vzpomenout na fláky typu Jesus Of Suburbia. Pět minut, tři části, tři zásadní změny tempa, rozverný, značně pesimistický text - současní GD v plné parádě.
03. Know Your Enemy- První singl. Proč? První skutečně rázný vstup na scénu. Jednoduchá přesto silná ohlušující bouře, která se bude rozléhat vyprodanou halou. Anarchistický text plus punk-rock plus chytlavá melodie.
04. Viva La Gloria!- Zpočátku to vypadá na malé uklidnění na scéně, na menší přestávku. Přichází seznámení se s křehkou a zároveň i tvrdou a neústupnou Glorií. Poklidný pianový rozjezd, úderné rockové pokračování.
05. Before The Lobotomy- Billieho posmutnělý zasněný hlas. Zpívání, Snění, Umírání. Zprvu opět romantika a melancholie, které ale nakonec utnou rozjeté kytary. Nervová vlákna jsou přetržena rockovou palbou. Silný temný text versus poměrně veselá melodie. Kontrast, který ale funguje. O monumentálním vygradování nemluvě.
06. Christian´s Inferno- Zběsilá přímočará show, jež skutečně připomíná zvuky pekla. Snadno zapamatovatelná, chytlavá, jednoduše pekelná smršť.
07. Last Night On Earth- Pohádka na dobrou noc. Krystalický love song, jaký GD ještě nikdy nenatočili. My beating heart belongs to you/ You are the moonlight of my life every night. Kouzelná, absolutně přiznaná a o to sympatičtější Romance ve stylu The Beatles.
Act II - Charlatans & Saints
08. East Jesus Nowhere- Brilantní kytarová pecka. Naštvaný Billie, ničivá kytarová lavina, nekompromisní refrén. Bojový rockový chorál, vůdčí protest song celého "zhroucení".
09. Peacemaker- Multikulturní vložka. Akustika, housle, roztočená piva, víno, polonahé Španělky. Nonstop kabaret za divokého provozu.
10. Last Of The American Girls- Pestrobarevná veselá vypalovačka věnovaná čistě Glorii. Jako té "poslední z amerických dívek".
11. Murder City- Přímá návaznost na předchozí píseň. Odklon od chvilkového optimismu a pozitivních popěvků. Rychlý agresivní song o zoufalství a pocitu zbytečnosti.
12. Viva La Gloria? (Little Girl)- Hravý kabaretní song. Green Day v sakách a s kravatami uprostřed rozjetého večírku v baru u "murder city". Hravost, poutavá melodie a zvláštní dekadentní atmosféra.
13. Restless Heart Syndrome- Vezměte mě na pohotovost. Někdo zažeňte tu bolest. Je to jako vřed krvácející do mého mozku. Jednoznačně jeden z nejlepších kousků na desce. Krutá potemnělá balada o "neklidném srdečním syndromu".
Act III - Horseshoes & Handgranades
14. Horseshoes And Handgranades- Podkovy a ruční granáty (vzpomínáte na logo Idiota?). Největší nářez na desce. Odjištěná rocková nálož à la Sex Pistols. Demolice a sebedestrukce jako hlavní motto.
15. The Static Age- Pozitivnější protest-song s vlezle chytlavým refrénem. Nespokojenost se "statickou" současností, s mocí manipulace v rukou médií.
16. 21 Guns- Druhý singl s obřím hitovým potenciálem. Ponurost, romantika a naděje opředená skvělou melancholickou atmosférou. Škoda jen lehce přeslazeného finále.
17. American Eulogy (části Mass Hysteria a Modern World)- Krátké, divoké a správně přímočaré popěvky o tom, kterak hlavní hrdinové nechtějí žít v dnešním "moderním světě". Masová hysterie, panika na každém kroku, zkrátka ironická "chvála" současné Ameriky. Pozor na Mika Dirnta u mikrofonu.
18. See The Light- Finále opery, vcelku optimistický, přesto dosti otevřený závěr. Povznášející song s doufáním ve světlejší budoucnost. I just wanna see the light. Podáno naléhavě, s patřičnou vervou v hlase.
zdroj: www.kvakpunkrock.cz
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama